Canisterapie

Canisterapií se rozumí pozitivní až léčebný kontakt psa a člověka. Pes už svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí není pochyb. Ale už dávno to není jen o radosti, kterou psi lidem přináší.

Canisterapie je jednou ze složek animoterapie, využívající pozitivního působení psa na člověka. Canisterapie přispívá k rozvoji hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou.

Působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci. Na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu. Zároveň mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze. Canisterapii lze využít u tělesně postižených, mentálně postižených, starých lidí, ale i zdravých lidí.

Tak jako ostatní animoterapie i canisterapii lze rozdělit do čtyřech základních skupin:

• AAA - tzv. společenskou činnost, kdy je pes využíván k pozvednutí kvality života klientů např. návštěvy v domově důchodců
• AAT - tzv. terapeutická činnost se záměrem podílet se na léčbě určitého typu postižení
• AAE tzv. vzdělávání za pomoci psů, kde pedagogové využívají pozitivní vliv psů na žáky se specifickými potřebami nebo jako součást zážitkové výuky
• AACR - krizová intervence za pomoci psů, při které zkušení a kvalifikovaní canisterapeuté pomáhají odbourávat stres u obětí katastrof či násilí a také záchranářů, které na nich pracují

Canisterapie je podpůrná metoda ucelené rehabilitace, kterou lze spojit i s jinými terapiemi jako je např.muzikoterapie, arteterapie či hiporehabilitace apod.

Vzhledem k historii naší společnosti je canisterapie v současnosti naší největší aktivitou, ostatní typy terapie postupně rozjíždíme.

Pes je živá bytost

Pes, jakožto živá bytost, je v tomto procesu nenahraditelný. Pacient reaguje nejen na jeho teplo, ale také na rytmus jeho dechu a srdce. Všichni víme, že každé relaxační sezení začíná slovy: "Z hluboka se nadýchněte". Rytmus dechu je tedy nástrojem k uvolnění. Na canisterapii je krásné, že ke zklidnění a zpravidelnění dýchání dochází spontánně. Pacient se sám "naladí" podle psa, aniž bychom k tomu museli pacienta vést (tam, kde je velká komunikační bariéra by to ani nešlo). Zejména jsou-li pacienti nevidomí, jsou pro ně dalším stimulem dotek srsti, pro ně neobvyklý přirozený psí pach, dotek studeného a mokrého čenichu a naopak teplý, mokrý jazyk psa. V této kombinaci je pes opravdu jedinečný.

Stimulace a motivace

Díky všem těmto stimulům má pacient velkou motivaci ke spolupráci. Toho lze využít k podpoře dalšího fyzického či psychického rozvoje. Typické je například, že pacienti s ochrnutou částí těla tuto část nejen "necítí", ale zcela ignorují, jako by nebyla jejich. Zapojením metody "porovnávání" psího těla a lidského ("Kde má pes tlapičky? Kde máš ty nožičky?") se zlepšuje porozumění vlastnímu tělu.

Psa lze také přiložit podél necitlivé či nepohyblivé části těla tak, aby byl pacient motivován se k němu dostat a pohladit si ho. Přitom si pacient uvědomuje existenci této části těla a případně s ní je ochoten i cvičit nebo pohybovat dle instrukcí fyzioterapeuta. Odměnou je mu pak dosažení kontaktu se psem.

Výsledky jsou vidět

Při polohování dochází k fyzickým zlepšením, která jsou viditelná a prokazatelná. Vědeckých studií je zatím nedostatek, ale důkazy jsou změřitelné - pacient natáhne spastickou ruku, narovná se, třes nebo křeč na určitou dobu ustanou atd. Pacientům, jimž křeč v břiše znemožňuje se přirozeným způsobem vyprázdnit (a jsou tedy odkázáni na pravidelné klystýry), se dávají před canisterapií čisté pleny a kontrolují se po skončení - a obvykle bývají plné. Málokdo ze zdravých lidí si dokáže představit, jaké je to pro pacienta v tomto stavu vítězství ... a pro tým, který o něj pečuje. Možná si dá časem někdo tu práci tyhle výsledky kvantifikovat pro vědecké účely, ale pro každého, kdo má zdravý rozum a měl možnost je vidět, není pochyb o tom, že polohování funguje výborně.

Relaxace se psy

Techniky, známé z polohování lze ale úspěšně využít i pro zklidnění klientů fyzicky zdravých. Může se jednat o obyvatele domovů seniorů, dětských domovů, osoby v léčení ze závislostí apod., lze je využít při léčení celé škály psychických poruch, při nichž by pacientovi prospěla relaxace. Lze předpokládat, že i pacienti, kteří jinak nejeví zájem o relaxační sezení, by měli motivaci, pokud by jim byl společníkem pes.

Ačkoli polohování a relaxace se psy může na fotografii vypadat podobně, u relaxace není nutně přítomen fyzioterapeut, který by klientem manipuloval. Naopak se očekává, že klient je schopen se pohodlně usadit sám a pak je pes přiložen podél klienta. Se zvýšenou opatrností lze tuto techniku využít i u klientů se sklony k agresivitě, přičemž je nutné klienty postupně navykat. Příležitostí je opravdu mnoho.

Působení tepla

Nejdůležitějším důvodem, proč dojde k uvolnění svalstva je patrně teplo. Pes má teplotu o jeden stupeň Celsia vyšší než člověk, což je pro klienty, kterým se určitá část těla špatně prokrvuje (např. mají stále studenou jednu polovinu těla), velice přínosné. Tito lidé mají většinou velice citlivou pokožku a na vyhřívací dečky nebo lahve reagují negativně. Teplotu vnímáme každý jinak, podobně jako když dáte malému dítěti napít čaj a ačkoli jste ho předtím zkusili a zdál se vám příjemně teplý, dítě si může stěžovat, že je příliš horký. U psů tento problém odpadá. Přesto neobyčejně vysoká úspěšnost canisterapie v poměru s běžnými typy prohřívání naznačuje, že samotným teplem to není.

K tomuto tématu Vám můžu říct, že existuje terapie i na dálku a prakticky stejná. Sama jsem si jí zažila na vlastní kůži jak se takto dá pozitivně motivovat a léčit a uzdravit dušičku toho kdo třeba i trpí depresí a stavem kdy nic a nikdo nepomůže jen věrný pes a úžasný přítel .. vlastně oběma moc děkuji 

Příkladem je i to jak jsme na sebe napojení a když mě opravdu není nejlépe tak Benovi (tak se jmenuje) je něco divného a chová se úplně jinak než-li obvykle, jeho páníček mu vyprávěl od první chvíle, kdy jsme se poznali o mně a o tom jaká jsem. Následovaly týdny kdy jsme se tam moc spřátelily, že si nedokážeme představit, co by se stalo ztratit  jeden druhého ze života a ze světa. Bylo to špatné a smutné období, mysleli jsme si, že už nic horšího nepřijde a bohužel přišlo:( onemocněla jsem rakovinou Prsu.... nenechali mě bez kamarádské pomoci .... a mě zůstali nejbáječnější přátelé Mirek a Maruška, které znám jen z písmenek a potom naprosto úžasný pes a záchranář Ben .. moc Vám děkuji a věřím tomu, že se jednou opravdu na živo poznáme a moc se těším na reakci Bena jestli pozná koho nesčetněkrát zachránil :) 

A nejde jinak než Vám ho představit .. 

No řekněte není úžasný ?? No a ted mě prostě pořád hlídá a jak se něco děje jeho pán okamžitě ví, že je něco v nepořádku a tomu se říká ,,NĚCO MEZI NEBEM A ZEMÍ,,

DĚKUJI VÁM MÁM VÁS RÁDA  A  NIKDY NA VÁS NEZAPOMENU :)